Předsudky o ženách coby „horších řidičkách“ již drtivá většina mužů definitivně zahodila. Co ale stále tvoří velký rozdíl mezi mužem a ženou na silnici, je vztah k jejich motorovým svěřencům. Z našeho průzkumu například vyplývá, že jména dávají autům obě pohlaví stejně často, nicméně liší se v tom, jaký postup při výběru vhodné přezdívky volí.
Oktěnka, Mondísek i Bávo
Muži mají tendenci volit jména taková, za které se před svými kamarády nebudou muset stydět. Často tak musí potlačit svou kreativitu a spokojit se s něčím obvyklým. Nejběžnější je údajně postup tvorby přezdívky podle označení modelu vozidla – z Octavie je Oktěnka, z Mondea Mondísek, či značky – Mergl coby Mercedes, Bávo místo BMW.
Zato ženy si vymýšlení přezdívky dokáží mnohem víc užít a na výsledcích je to znát. Díky tomu naše silnice brázdí kromě Oktěnek a Merglů také tisíce Berušek, Žabiček či Lemonků. Roli nehraje značka ani model, ale barva a jiné faktory. Mezi ty nejbizarnější patří výraz přední masky: „Můj peugeotek se třeba podle tvaru čumáku směje, proto mu říkám Smíšek,“ uvedla řidička Bára Petržilková.
Ženy se svým plechovým miláčkem "hovoří" častěji
Významné genderové rozdíly jsme zaznamenali také v disciplíně „hovorů s vozidlem“. Snad každý z nás, byť nevědomky, na svůj vůz někdy v životě promluvil. Ať už v návalu negativních emocí (což jsou často výroky na hranici publikovatelnosti), nebo naopak poté, co nám auto dobře posloužilo třeba po zvládnutí delší jízdy na dovolenou. A právě frekvence a jednotlivé příležitosti, kdy se s autem dáváme do řeči, jsou tím, co za volantem muže odlišuje od žen. Ti totiž za jízdy bývají skoupí na slovo a jejich vozy znají v podstatě pouze klení a zlobu ve chvílích, kdy nefungují tak, jak mají. Zato citlivější ženy svého miláčka nezapomenou pochválit i po banální cestě do práce.
V jednom se však ženy s muži shodují. A to v názoru, že auto má přece jen duši. A kdo si to nemyslí, ten se svým autem ještě nezažil pořádné dobrodružství. Při těch se totiž automobilová duše projevuje zdaleka nejvíc…
